Swift, Jonathan (1667-1745). Satirik, básm1c a autor pamfletů. Narodil se (a zemřel) v Dublinu, kde vystudoval Trinity College a kde se nakonec stal děkanem katedrály svatého Patrika. Považoval se však za Angličana. Jako ostatně většina Swiftových děl, i jeho první větší práce, Spory a různice v Athénách a Římě (The Contests and Dissensions in Athens and Rome, 1701), překračuje časový stranicko-politický kontext. Satiry Povídačka o putně (A Tale of a Tub), Bitva knih (The Battle of the Books) a Mechanické ovládání ducha (The Mechanical Operation of the Spirit), vydané společně v roce 1704, jsou útokem na zneužívání vzdělání a náboženství (podle tradice restaurační protipuritánské burlesky započaté Butlerovým Hudibrasem). Až do roku 1710 se Swift pohyboval mezi předními představiteli strany whigů Uako byli Somers, Halifax, Addison a Steele, do jejichž listu Tatler psal eseje, básně a názory), ale měl hluboké výhrady k jejich politice náboženské tolerance, které vyjádřil v ironickém Argumentu proti zru,~ení křesťanství (Argument against Abolishing Christianity, 1711) a Pocitu člena anglikánské církve (The Sentiments of a Church-of-England Man, 1711). Swiftovo zběhnutí na stranu toryů za Harleyovy vlády v roce 1710 bylo spíše otázkou přesvědčení než hledání osobního prospěchu. V listě Examiner (1710-11) a ve spisech Chování spojenců (The Conduct of the Allies, 1711) a Veřejný duch whigů (The Public Spirit of the Whigs, 1714) hovoří pro vládu, ostře kritizuje Marlborougha a předcházející vládu a připravuje národ na Utrechtský mír (1713).
Deník Stelte (Journal to Stella, 1710-13), adresovaný Swiftově nejdražší přítelkyni Esther Johnsonové, popisuje toto plodné období. Harleyova vláda padla v roce 1714 a Swift se vrátil do politického života až ve dvacátých letech, kdy bojoval za zájmy Irska. Jeho Dopisy čalouníka (Drapier's Letters, 1724, 1735), pojmenované po prostém čalouníkovi, který je vydáván za jejich autora, úspěšně volají po bojkotu znehodnocených mincí, které měly být v Irsku zavedeny Williamem Woodem pod ochranou Walpoleova patentu. Swiftova (pouze částečně zasloužená) pověst irského vlastence se zrodila z tohoto a dalších irských traktátů, zejména mrazivého Skromného návrhu (Modest Proposal, 1729), který střízlivě doporučuje prodávat nadbytečné irské děti na stoly bohatých a ukazuje na pohlcování Irska Anglií.
Gultiverovy cesty (Gulliver s Travels, 1726) jsou satirou na řadu politických institucí a morálních předpokladů, zejména kolonialismus, úzkoprsý nacionalismus, sektářství, sebevědomé vědecké zkoumání a propagandistické znehodnocování jazyka.
Někteří komentátoři Swiftova díla upozorňují na rovnostářské prvky jeho politického přesvědčení, o nichž sám hovoří ve Verších na smrt Dr. Swifta (Verses on the Death of Dr. Swift, 1731, publikováno 1739) a v epitafu, který si pro sebe napsal ("imitare si poteris Strenuum pro virili Libertatis Vindicatorem"). Jiní to považují za projev sentimentu, který opomíjí Swiftovo radikální autoritářství a nekompromisní postoje vy jádřené v jeho satirách. DE

odkazy
Swift, J.: The Prose Writings ofJonathan Swifi, cd. H. Davis a kol. 16 sv. Oxford: Oxford University Press. Swift, J.: Výbor z díla, přel. A. Skoumal. Praha:
SNKL, 1953 literatura Ehrenpreis, I.: Swifi: The Man, His Works, and The Age. 3 svazky. Londýn: Methuen, 1962-83.
Lock, F.P.: Sw!fi's Tory Politics. Londýn: Duckw~th, 1983.
Rawson, C.J.: ed.: The Character of Swifťs Satire: a Revised Focus. Newark, Tomnto a Londýn: Associated University Presses, 1983.